"Veselé" historky chovatelské aneb střípky z našeho dvorku

Celý svůj život, a je to už pěkná řádka let, vždyť už na hřbetě budu mít co nevidět sedm křížků, bydlím na vesnici. Z dětství si pamatuji dvůr plný drůbeže. Kachny, husy, slepice a taky králíci v králíkárně.

Vše se to batolilo po dvoře, pletlo pod nohy a … že nebylo kam ani bez újmy šlápnout. Za to byla domácí kačenka nebo králíček na stole často, střídajíc se s kouskem vlastního čuníka.

A pak jsem se vdala. Zůstali jsme bydlet na vesnici a po čase dospěli k poznání, že i z nás by mohli být chovatelé. Manžel se sousedem vybudovali dvorek a na něm se postavil kurník, králíkárna, chlívek pro prasátko, seník. Vše, jak má být. Začali jsme hospodařit. K tomu zbudovanému po čase přibyla ohrádka pro kozičku a ovečku.

Nebudu zde popisovat, co všechno obnáší obstarání tolika havěti. Ale zaměřím se na takové ty střípky, kterým se člověk po čase i zasměje a určitě vždy potěší sousedy a známé.

Začnu třeba u kachen. Kachny už byly docela pěkné, ale ještě úplně nevyrostly z prachového peří. Měly se u nás dobře. Denně čerstvé kopřivy smíchané se šrotem, hned u dvorku nejen zelená pastva, ale také vodní náhon a v tom rejdily skoro celý den. Jednou jsem zjistila, že kačeny plavou docela daleko od dvorku, a tak jsem je začala zahánět. Moje „kšá, kšá“ ty potvory vůbec nebraly na vědomí. A tak jsem ulomila jakýsi proutek a s vědomím, že se stejně netrefím, jsem po nich proutek hodila. Ouvej! Světe div se, já se trefila. Jednomu káčeti přímo nad zobák. A to se hned vyvrátilo a nebylo mu pomoci.

Králíci. To byli naši miláčci. S láskou jsme jim podstrojovali, měkkou trávičku, tvrdý chlebíček, voňavé seno. Večer jsem je zavírala a ještě naposledy se pomazlila s těmi chlupatými buchtičkami. Bylo jich osm, už běhali po kotci jak střely. Ráno přijdu nad dvorek, chvíli před tím, než mám odcházet do práce, a kotec otevřený a králíci bůh ví kde. V kotci žádný … tam se mihnul jeden, tam druhý… pochytala jsem je za doprovodu nadávek, za které by se nemusel stydět ani hospodský povaleč.

Koza. Když se chceš naučit klít, pořiď si kozu. To bylo radosti, krásná, přítulná, bílá Lízinka. Přijdeme na dvorek, koza nikde. Někdo nám ji ukradl. Stojím tam smutně a v tom se ozve meeé. Zvednu hlavu a koza se na nás dívá ze střechy králíkárny. Jako odrazový můstek jí stačila stará vrba, která rostla vedle. Velice jí chutnaly naše pracovní rukavice, museli jsme je vždy pečlivě uklidit. Nic holce nebylo svaté.

Slepice. O jejich užitečnosti není pochyb. Domácí vajíčka jsou holt domácí vajíčka. Často se o nich říká, myslím tím slepice, že jsou hloupé, ale nevěřte tomu. Mé zkušenosti jsou poněkud jiné. Jen snad v jedné věci mají určité mínus. Nedokáží se ubránit predátorům.

Kuna. Bylo těsně před vánocemi a já jsem na dvorek nesla nějaké zbytky z kuchyně. Den už pokročil a sousedovic slepice na dvorku už nebyly. Avšak z kurníku se ozýval hrůzostrašný řev kohouta. Vtom i ten utichl. Porušila jsem svaté právo soukromí a vběhla na cizí dvorek. Otevřu dveře do kurníku a tam na mě zasvítila malinká poťouchlá očka. Skočím k padacím dvířkám a rychle je zavřu, i dveře do kurníku stačím přibouchnout. Dýchám, jako bych běžela do schodů. Mám ji, bestii. Vítězoslavně jdu domů, nesu se jak lovec Pampalini. Jdu pro souseda. Než navleče na sebe něco teplého, než se obuje, chvíli to trvá. Vracíme se spolu na dvorek a nevěřícně zíráme s otevřenou, tou hu … pusou! Kuna ve snaze záchrany svého života zdemolovala vnitřek kurníku a vyrazila padací dvířka. Cesta ke svobodě byla volná. Ani slepičku si v tom spěchu neodnesla k večeři. Všechny tam ležely i s kohoutem bez známek života.

Liška. Jdu takhle jedno odpoledne ze dvorku a vidím, že přijela návštěva. Slepice jsou puštěné na volno (kolem našeho dvorku byla obrovská bývalá zahrada lesní správy, dnes už skoro nepropustný a hlavně zpustlý porost), abychom měli ta pravá vajíčka z pastvy. Po delším čase vyprovodíme návštěvu a já jdu na dvorek, že nasypu slepicím. Nikde nikdo. Volám, chodím a nalézám. Slepice i s kohoutem zadáveny. Všechny po různu kolem kohouta poházeny. Zřejmě jsem tu kmotru lišku zrovna vyrušila. Byly tam všechny. Smutný pohled. A navíc to byl kohoutek jako malovaný, výstavní kus, který si pyšně vykračoval před svými obdivovatelkami a nešel po mně. Dokonce mi žral z ruky.

To s jinými kohouty mám daleko horší zkušenost. Ale o tom jsem již psala zde:

https://www.i60.cz/clanek/detail/15612/kohout-na-vine

Střípků z našeho dvorku by se našlo více, ale pro dnešek již dost. Určitě mnozí z vás máte také bohaté zkušenosti s chovem domácího zvířectva a třeba přidáte něco k dobru.

Těším se.

"Veselé" historky chovatelské aneb střípky z našeho dvorku

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více