Chci vypadat mladší. Z touhy vylepšit se vzniká často závislost

Sedmdesátiletá Jana se odmítá při rodinných sešlostech fotografovat. Na neupravených snímcích si připadá stará. Je aktivní na sociálních sítích a prezentuje se na nich zásadně fotkami, na nichž vypadá mladší. Není výjimka, takových lidí přibývá.

Když se mluví o závislosti na sociálních sítích a tím spojenou touhou ukazovat se na nich v co nejlepším světle, zmiňují se většinou mladí lidé. Jenže souběžně s tím, jak se internet a možnosti, které nabízí, staly běžnou součástí života společnosti, přibývá lidí ve středním a vyšším věku, kteří se sebevylepšování se stali závislí.

Tým Univerzity Palackého v Olomouci nedávno zpracoval studii zabývající se hrozbami v kyberprostoru a zmiňuje v ní zajímavý poznatek – děti umí hrozby ve virtuálním světě rozpoznat často lépe než dospělí starší padesáti pěti let, kteří se tam mnohdy překvapivě chovají rizikově, ba až poněkud směšně.

„Když se vyfotíte telefonem, máte tam filtr, který dokáže ze sedmnáctileté dívky udělat šestnáctiletou. Ale když je vám padesát pět let, může vás takto omladit o dvacet roků, což znamená, že závislostní chování může u starší generace vzniknout rychleji,“ uvedl Michal Kalman z Univerzity Palackého v Olomouci.

I z mnoha jiných studií a průzkumů vyplývá, že různé generace si nemají co vyčítat, co se týká jejich řádění ve virtuálním světě a toho, nakolik se jim nechají ovlivnit, pohltit, ovládnout.

„Pochopila jsem, proč se mladé dívky neustále fotí. Když mi vnučka ukázala, jak se dělá správné selfíčko a jak snadno se dá obličej vyžehlit tak, že na něm nejsou vrásky, začala jsem si to jen tak z legrace na mobilu zkoušet. A jak mě to bavilo. Uvědomila jsem si, že najednou jsem trávila spoustu času tím, že jsem sama sebe fotila a pak si upravovala své fotky. Až jsem se lekla, jak rychle čas u toho ubíhá,“ vypráví sebekriticky třiašedesátiletá Marcela o době, kdy zkoušela hledat lásku na seznamce. „Přiznávám, že jsem si tam dávala fotky, na kterých jsem byla výrazně hezčí a mladší než ve skutečnosti. Podlehla jsem všeobecnému tlaku, pořád jsem se snažila vypadat mladší, pořád jsem si dělala lepší a lepší fotky. Dokonce jsem tehdy říkala kadeřnici, ať mi udělá účes, který omladí. V časopisech jsem hledala tipy, jak vypadat mladší. Je snadné podlehnout, nechat se pohltit trendem, zkrátka nechat se zblbnout,“ říká. Na druhé straně říká, že díky tomu se naučila pracovat s filtry, programy na úpravu fotek a nyní je využívá třeba když fotí krajinu na výletech. „Každá zkušenost je dobrá i ta, která nám zpětně třeba připadá směšná,“ podotýká.

Podobnou zkušenost má šedesátiletý Tomáš. Takto vypráví o své ženě: „Myslím, že je závislá na sociálních sítích. Neustále si tam s kamarádkami zveřejňuje fotky, na nichž je vše krásné. Fotí naší zahradu, jídlo, výlety, ale především tam pózuje vždy ona sama. Pečlivě ty fotky upravuje, než je začne sdílet. Tráví tím spoustu času. A pak ji na těch fotkách vůbec nepoznávám. Přijde mi to u pětapadesátileté ženy dětinské a zbytečné, protože mě se stejně více líbí taková jaká je v reálu, ne na těch fotkách s vyžehleným obličejem.“

„Veřejnost, i ta odborná, se často zaměřuje na děti, protože má pocit, že ty se ve virtuálním prostředí topí, ale děti v něm nemají větší problémy než my dospělí. Ve skutečnosti jsme v něm my dospělí nebo senioři stejnými nováčky a plaveme v něm stejně,“ uvedl Lukáš Blinka z Institutu pro psychologický výzkum Masarykovy univerzity v Brně, který se věnuje jevům souvisejícím s digitálními závislostmi.

Snaha a hlavně touha vypadat mladší a hezčí je přirozená a ovládala mnohé lidí už dávno před tím, než internet existoval. Fotografie hereček, zpěvaček a jiných slavných žen byly odjakživa upravovány, retušovány tak, aby na nich byly nedostatky vylepšeny. I v době před vynálezem internetu se lidé často divili, když viděli některé slavné umělkyně v reálu, přičemž je předtím znali jen z televize, v níž byly pečlivě upravené či z fotek z časopisů, které byly retušovány. Takže se není třeba divit tomu, že se nyní většina lidí snaží prezentovat na snímcích, na nichž vypadají lépe než ve skutečnosti. Proč by to nedělali, když si nyní v mobilech či počítačích mohou naprosto jednoduše sami své fotky vylepšit a to hodně výrazně. Vyhladit čelo, uříznout kousek břicha nebo třeba zvednout víčka? To mnoho uživatelů internetu naprosto běžně ovládá.

Žijeme v době, ve které je velmi snadné podlehnout iluzi a také iluze vytvářet. Může to přinášet zábavu, sebeuspokojení, ale také situace, v nichž se člověk zesměšní, aniž to tuší. Zvládnout se ctí současný všudypřítomný tlak na věčné mládí je čím dál těžší. Lidem, kteří se na fotografiích drobátko vylepší nebo žádají, aby je vylepšili ti, kteří je fotografují, se není třeba divit natož posmívat. To, že člověk chce vypadat dobře, hezky, svěže, je správná věc. Kdo tvrdí, že je mu to jedno, často lže sám sobě. Ale jde o oblast, ve které více než v jiných platí heslo: všeho s mírou.

Chci vypadat mladší. Z touhy vylepšit se vzniká často závislost

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více