Na kávě u kardinála D´Este

Vyjet si z Říma do městečka Tivoli není vůbec žádný problém. Metro vás doveze až na samý okraj města, tam si přesednete na autobus Cotral a ten vás po třiceti kilometrech doveze na rozlehlé náměstí v Tivoli. Hned vedle parčíku s fontánami, klábosícími penzisty a veřejnými záchodky.

Malebné, provinční městečko na úpatí Apenin. Zdá se klidné a ospalé. To je ale jen první dojem. Rok co rok jím prochází statisíce turistů z celého světa, zvědavých na dvě pozoruhodné stavby. Tu první jsme minuli už před příjezdem do města. Asi pět kilometrů před náměstím nás orientační cedule láká k antické Hadrianově vile, která je pár kilometrů vpravo od hlavní ulice. Tu bohužel dnes nestihneme. Snad někdy příště.

Vystupujeme proto až na náměstí. Posledních pár kilometrů silnice neustále stoupá. A tak z velké terasy hned vedle parčíku můžeme pozorovat rozsáhlou rovinu, vedoucí až k Římu. Jejím středem protéká řeka Aniene, aby se asi po třiceti kilometrech spojila s Tiberou na severním okraji Říma. A na druhé straně se již zvedá předhůří Apenin. Velmi malebný obrázek.

Do Villy d´Este se nechodí ani tak kvůli pěknému renesančnímu paláci, jako kvůli nádherné vodní zahradě, která patří k největším v Evropě. 500 fontán, sochy, jeskyně, příkré terasy s ozdobnými keři a květinami, jezírka, ve kterých se zrcadlí koruny cypřišů. To vše je zkomponováno do úžasně působícího celku. V pozdně renesančním manýrismu ji nechal zbudovat kardinál d´Este zhruba kolem poloviny šestnáctého století. Kardinál Ippolito d´Este pocházel z docela zajímavé rodiny. Byl synem proslulé Lukrécie Borgie, a tudíž vnukem stejně nechvalně známého papeže Alexandra VI. z téhož rodu, proslulého svými orgiemi.

Papežem Juliem III. byl Ippolito d´Este už jako kardinál jmenován guvernérem Tivoli a tamější starý klášter nechal přestavět architekty Pirrem Ligorio a Antonio Galvanim na vilu, kterou teď hodláme obdivovat. No, moc si těch zahrad neužil. Byly dokončeny v roce 1572, tedy právě v roce jeho smrti.

Stavitelé zahrady zde navázali na římskou techniku vodních staveb, kterou zdokonalili. Vytvořili vysoce propracovaný fantastický systém, ve kterém propojili vodní a architektonické prvky. Tato zahrada se stala později vzorem zahradní architektury a designu.

Procházka zahradou je úžasný estetický zážitek. Desítky cest, cestiček i širokých alejí, lemovaných pečlivě zastřiženými myrtovými ploty, stovky stromů a keřů, nádherné trávníky a kvetoucí květiny. A všude kolem samá voda. Stovky malých či větších fontán a vodopádů, živených vodou řeky Aniene.

Sochařská výzdoba jednotlivých fontán je dílem nejlepších umělců své doby. Pirro Ligorio, Bernini, Della Porta a další. Vrcholem všeho je fontána varhan, která skutečně hraje. Složitý hydraulický mechanismus, poháněný tlakem vody, rozeznívá varhany, které po náročné rekonstrukci dnes opět hrají. Není potřeba nikam spěchat. Procházíme se pomalu rozlehlou zahradou a dáváme pozor, abychom nevynechali ani jediný kout.

Hrající fontána varhan

Ulička sta fontán

Fontána Della Madre Natura se sochou Diany Efeské, velké bohyně přírody

Palác d´Este s kavárnou

Prohlídka zahrady pro většinu návštěvníků končí na velké terase pod renesančním palácem. Pár stolků, lákavá vůně kapučína a italské kuchyně a nádherný výhled do široké roviny Lazia. Kdo by této nabídce odolal! Tenhle výlet nemá zkrátka chybu.

Ještě chvíli se procházíme po městečku a čekáme na autobus. Je pátek odpoledne a Řím i s celým svým okolím se přestěhoval do aut a motorek a vyrazil do ulic. Třicet kilometrů zpět do Říma jedeme dvě hodiny.

Páteční cesta zpět do Říma

Přestože jsme docela unaveni, chceme si se ženou ještě trochu užít poslední římský večer. Procházka nočním Římem je úžasný zážitek. Není důvodu spěchat. Ulice se rozsvěcují a mně se zdá, že den teprve začíná. Kavárničky jsou plné lidí a proud aut a motorek nezeslábl ani teď, v začínající noci. Spoře osvětlené paláce vypadají tajemně a z fontán tryská barevná voda.