Všude sníh a všude bílo,
více, nežli je mi milo.
Na berlích se bořím sněhem,
ven chodím jen s velkým hněvem.
Sněhu vůbec neubývá,
jo, to takhle v zimě bývá.
Za nehty mi mráz už vniká,
noha bolí a já hekám.
Začalo prý někde tání,
prý už sníh nebude k mání.
Lháři, kteří tohle tvrdí,
rádi jenom blbnou lidi.
Ráno vstávám, z okna koukám,
zlostí hlavou do zdi bouchám.
Sněží stále, hrozně sněží,
přestane prý jenom ztěží.
Vezmu berle, chleba došel,
člověk by snad hlady pošel.
Táhnu se tím hrozným sněhem,
rozpálená velkým hněvem.
Oči bolí z toho bíla,
prodavačka není milá.
Kdypak tohle jenom skončí,
tahle zima, ta mě zničí.
Kde je jaro, slunce zář,
bych mu nastavila tvář.
Opět mrzne, únik není,
dala bych za teplo jmění.
Kdopak mohl jenom vědět,
že všechno se to změní?
Zima zmizela si,
zima letos není!