Jdu rezavými vrátky,
chtěla jsem do pohádky,
jenže jsem trochu snila,
a tak jsem zabloudila.

Jdu uzamčenou branou
s partií rozehranou
a skóre poločasu
mě žene bez kompasu.

Jdu stezkou bílých laní
vstříc lásce s velkou daní,
citová zpronevěra,
to všechno bylo včera.

Jdu mořem zapomnění,
co bylo a co není,
v paměti marně lovím,
co stejně nevyslovím.

Jdu s myslí rozevlátou
a duší paličatou,
bez nápovědy děje,
a láska se mi směje.