Ilustrační foto: mojefoto.net (Chipmunk)
Odpluji jako dým,
jak rozevlátá šála,
když s pláštěm děravým
noc city rozehrála.
A pak se vydám dál
jak stezka po úbočí,
jak pramen z nitra skal,
jenž stín svůj nepřekročí.
A pak se rozletím
jak na voskových křídlech,
jak vůně kopretin,
jež žije v hladkých mýdlech.
A pak tě oslovím
jak písek beze stopy,
jak odloučený klín,
jenž lásku neuchopí.
Hodnocení článku:
0 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Milada Salajková
21.7.2014 23:22
Pro mne smutné, bolestivé loučení. Jakoby chtěla, aby po ni nezůstala ani stopa v pisku. Nádherné verše !
Jarmila Peerová
21.7.2014 19:40
Těžko hledám slova,úžasné....
Nina Šachová
21.7.2014 18:49
Mám mrazení v zádech z té nádhery. Čtu ji znovu a znovu.....
Jitka Chodorová
21.7.2014 10:57
Zase jedna mimořádná,díky Zuzko!
Jiří Libánský
21.7.2014 10:37
Úžasné verše. Naprosto dokonalý rým a každé slovo v něm má svůj význam. V maximální poetice zůstává sdělení jednoduché, srozumitelné a pochopitelné.
Dalibor Polanský
