Téma: rodina
Když jsem si brala o patnáct let staršího muže, máma mi říkala, že jednou budu litovat, až z něj bude starý dědek. Nelitovala jsem nikdy. Naše manželství bylo krásné. Když zestárl, chtěla jsem mu vrátit vše, co udělal on pro mě.
Redakce
Jako ještě aktivní učitelka jsem se svých žáků na základní škole, i studentů na gymnáziu, po prázdninách nebo i svátcích či víkendech ptala, jak si je užili. A vždy mne zas a znovu udivovala častá odpověď – byla nuda.
Když jsem začal chodit za Věrou – řečeno jazykem nás pamětníků, když jsem si ji namlouval a věci začínaly nabírat vážnější směr – přišla nevyhnutelná fáze: vstup do rodiny. Člověk najednou nechodí jen za dívkou, ale nastávají první nenápadné otázky od rodičů.
V pátek na svatého Jiří to bude už 55 let, co jsme si řekli své ano a slíbili, že si budeme věrni, a že si budeme oporou v dobách dobrých i zlých. Ten den se na radnici v Hulíně se svatbami roztrhl pytel, byly celkem čtyři.
Tato úvaha tak trochu tematicky navazuje na předchozí vánoční glosu. A je možná až příliš osobní. Ostatně, takový vzpomínkový optimismus osobní bývá. Rád budu proto ve své výpovědi pokračovat.
Angličtina, judo, hokej, klavír, tanec, o víkendu výlety a návštěvy zábavních parků. Většina současných dětí má život rozplánovaný. Nechte je trochu nudit, říkají často prarodiče. Je jiná doba, oponují rodiče.
Je tomu už pár let od doby co z „Daleké ciziny“ přijeli mladí s malou vnučkou, naposledy viděnou jako spící mimino. Z pohledu dítěte to však představuje nekonečně dlouhý kus života. A z dospělého pohledu zase nekritický obdiv a láskyplná snaha vyhovět ve všem, jak jen člověk dokáže.
Ahoj, mami,
před chvílí jsem se vrátila z lázní. Vím, že tě bavily moje zprávy ze služebních cest, a tak se s tebou teď podělím o jednu cestu ryze soukromou.
Hezká překvapení prostě k životu patří a osvěžují jej, tedy to si myslím já, ale nikomu tohle tvrzení nevnucuji. Úplně nejradši překvapuji při příležitosti něčích narozenin. Tentokrát se to ale seběhlo trošku jinak.
Je to nádherný pocit, když staršího muže objímají děti. Dělám na pár hodin denně ve škole asistenta pedagoga. Jsou to děti v 1. a 2. třídě. Některá děvčata jsou jako princezny a ta nejmenší, Ukrajinka Adélinka, je jako víla.
