Téma: Můj příběh
Je mnoho tváří jara, ale letošní jaro je pro mne jedno z nejhezčích. Podotýkám, že možná ne jen pro mne. Jsem (starší) žena, které letošní jaro vlilo ještě energii a chuť do života. Nikdy jsem nevěřila na lásku přez inzerát. Potkalo to i mne.
Božena Slabihoudková
Měsíc duben, měsíc, kdy se duby odívají listím, měsíc, který je proslulý aprilovým počasím, kdy nás ještě překvapí sníh i mráz, měsíc, kdy se jaro probouzí do plné krásy.
Když jsem si brala o patnáct let staršího muže, máma mi říkala, že jednou budu litovat, až z něj bude starý dědek. Nelitovala jsem nikdy. Naše manželství bylo krásné. Když zestárl, chtěla jsem mu vrátit vše, co udělal on pro mě.
Ano, vážení přátelé; závislost se netýká jen mladých, ale i nás starých. Já jsem toho živým a odstrašujícím důkazem. Celý svůj život jsem se tomu vyhýbala. Nikdy jsem nepodlehla, a že jsem k tomu v mém dětském věku měla hodně blízko, ba přímo namále, a to dokonce ve škole!
Jako ještě aktivní učitelka jsem se svých žáků na základní škole, i studentů na gymnáziu, po prázdninách nebo i svátcích či víkendech ptala, jak si je užili. A vždy mne zas a znovu udivovala častá odpověď – byla nuda.
Rachotí budík. Dostal jsem ho od manželky k narozeninám, když mi starý „odešel“. Přál jsem si klasiku. Na natahování. Slyším ho, i když jsem nahluchlý. Celou noc mě chytaly křeče. Včera jsem hrál tenis, jako každé pondělí. Nevadí. Patří to k životu. Stejně tam příště opět půjdu.
Tak teď nějak nevím, jestli se říká, že každý by si měl prožít svých pět nebo snad patnáct minut slávy? Rovněž mi není jasné, jestli to musí být sláva týkající se třeba vyznamenání za záchranu lidského života nebo třeba i toho, že někdo sklidí potlesk za trapas.
Jednou, začátkem dubna, když si takhle surfuji na facebooku, vyskočí na mě pozvánka na výstavu fotografií Women, která se koná ve foyer Zlínského divadla v neděli ve 13.30 hod.
Je tomu už pár let od doby co z „Daleké ciziny“ přijeli mladí s malou vnučkou, naposledy viděnou jako spící mimino. Z pohledu dítěte to však představuje nekonečně dlouhý kus života. A z dospělého pohledu zase nekritický obdiv a láskyplná snaha vyhovět ve všem, jak jen člověk dokáže.
