Tolik toho již bylo napsáno o krásném Českém středohoří. Tento kraj má své stálé obdivovatele, kteří každým rokem vylezou do kopců, prodírají se zarostlými stráněmi a znovu a znovu se vracejí na místa, na kterých již byli mnohokrát.
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou odejdeme. A mezitím? Mezitím žijeme. Žijeme podle svých možností a schopností.
Hrad z jezera (de Lacu), jinak i Eisenberg shlížel ze svahu Krušných hor již od 14. století, postupem času byl přestavěn na renesanční a nakonec barokní zámek, jak jej známe nyní. Tuto barokní podobu mu vtiskli Lobkowiczové, pro které se Jezeří stalo jedním z nejvýznamnějších reprezentativních sídel.
Začalo léto. Mladí přijeli včera z dovolené, radostně jsem jim předala vnoučka a větší díl práce, která se týká zahrady a našich milých zvířátek. Je sobota, zkontrolovala jsem kolo, zda je dost nabité a vyrazila načerpat energii do přírody.
Jak se daří? Děkuji, dobře. A vy? Ani se neptejte, nestojí to za nic. Mám se fajn, zdraví slouží a nevím, kam dřív skočit. No, to já nemohu říct. Všechno mě bolí, štve a rozčiluje, v televizi nic kloudnýho nedávají.