Před časem mě potkala jedna známá a povídala mi, že se její syn žení a já, když jsem tak dlouho ženatej a zkušenej ženáč, že bych mohl tomu klukovi, respektive jim oběma, napsat nějaká pravidla do manželství, aby se prý nerozvedli tak, jako kdysi ona.
Jsem jedním z těch šťastných jedinců, kteří prošli životem bez této digitální exploze, a pamatuji si na doby, kdy bylo tempo života pomalejší a jednodušší. Při pohledu na současné technologie se mi někdy zdá, že jsem se ocitl ve sci-fi filmu.
Dneska je tedy den. Autobus mi ujel před nosem, a tak budu muset čekat nejméně půl hodiny, než přijede další. U lékaře jsem byl objednaný na 9.30 hodin, ale na dveřích ordinace visí nepřehlédnutelná cedule: „POŘADÍ PACIENTŮ URČUJE SESTRA“. Sestra mě zavolala v 10.15 hodin.
Zprávy: Na přejezdu se srazilo auto s vlakem, čtyři mrtví a devět zraněných, do nemocnice vtrhl muž s mačetou a zranil osm lidí, ve škole student zabil mačetou svého učitele, matka zabila měsíční dítě, protože plakalo...