Vratislava Hofmanová, redakce
Vratislava Hofmanová
Nějak to vždycky dopadne. To je životní filozofie lidí, kteří se i v dospělosti chovají nezodpovědně a spoléhají, že se o ně někdo vždy postará. Někdy se jim říká věčné děti.
Vratislava Hofmanová, redakce
Žijeme v době velkého paradoxu. Na jedné straně se mluví o nutnosti posouvat věk odchodu do penze, na straně druhé je už nyní pro mnoho šedesátníků velký problém najít nebo udržet si práci.
Zakazujeme ti řídit auto. Tuto větu slyší hodně lidí vyššího věku od svých dětí, vnoučat, příbuzných. Někdy je na místě, někdy jde o nemístné zasahování do života.
Hotely, restaurace, vagóny ve vlacích určené pouze pro dospělé. Když o nich slyší rodiče malých dětí, zuří. Mnozí lidé naopak taková omezení vítají a říkají: máme právo na ticho a klid.
Ještě dvacet let zpátky lidé uváděli jako nejčastější místo, kde nalézají své životní partnery, zaměstnání. Nyní většina lásek vzniká na sociálních sítích, na internetu. Přesto však většina lidí sní o tom, že ideálního partnera potká náhodou.
Zábava a aktivity. Na to se nyní ve většině domovů seniorů dbá více než na kvalitní jídlo a péči. I v životě lidí vyššího věku se projevuje současná posedlost společnosti zábavou. Ne všem lidem to ovšem sedí.
Ještě v devadesátých letech bylo běžné, že člověk ve dvaceti už chodil do zaměstnání. A pětašedesátníci byli považováni za starce, kteří mají odpočívat v penzi. Teď je vše jiné, na trhu práce se odehrály velké změny.
Každý si přeje mít dobré sousedské vztahy. Jenže každý si pod tím výrazem představuje něco jiného. Někdy se může ukázat být problémem i hodný, ochotný člověk.
Jarkovská 5, 153 00 Praha 5
(+420) 603 242 494
i60@i60.cz
