Snídaně probíhala jako obvykle, tedy ve spěchu a hlasitě. Já a moje o dva roky starší sestra jsme museli do školy a rodiče do práce, a všichni jsme si museli říct u hrnku kafe nebo kakaa, co každého toho dne čeká a jaké má povinnosti.
Jako je pro malé holky mrkací celuloidová panenka s blonďatými vlásky, je pro malé kluky zčeřená hladina rybníka, jezírka, říčky nebo potoka. Totiž láska na celý život. A touha u té vody trčet co nejdéle, ať si ho rodiče shánějí po všech čertech. A nutkání si u té vody hrát, stavět loďky a pouštět je po vodě za dobrodružstvím, o jakém se může zdávat jenom klukům.