Donedávna bylo všecko v cajku,
spokojeně žil jsem v procesu,
ze stožáru stáhli však mou vlajku,
řekli, ať to těžce nenesu.

Potřásli mi rukou při odchodu,
popřáli mi zdraví na věky,
poslali mě z práce do důchodu,
že je to přec úděl odvěký.

Na penzi jen těžko jsem si zvykal,
zlepší se to, Honzo, uvidíš,
každý kolem denně mi to říkal,
jsi svým pánem nadosmrti již.

Stoprocentně všem za pravdu dávám,
zase je teď dobře na světě,
s přáteli když na kytaru hrávám,
v těle cítím duši dítěte.